V létě je vždy pěkně

A taky je to doba, kdy se nedochvilnost velkoryse odpouští.

Neměla jsem v úmyslu se na tak dlouho vypařit, ale tak nějak se to všechno sešlo… Nevědomky jsem se nechala inspirovat jedním z vlastních článků o  životě offline a dospělo to tak daleko, že když jsem kurzorem najela na administraci tohoto webu, objevil se mi na tváři takový ten nepopsatelný výraz,  kdy si člověk kouše spodní ret a koutek se stáčí do podivné křeče…uuups.

Když to ale zrekapituluju, stihli a zažili jsme toho celkem dost.

Začátek července v Rakouských Alpách  – nemohli jsme vybrat lépe.

Deset dní strávených na vysokohorském statku, výšlapy na chaty, kam silnice nevedou, malovací zastávky v přírodě, čistá jezera a ty výhledy…

Taky se k nám nastěhoval Pepča. Pepča není prase, ale morče. Z kůže jsme ho nestáhli, už se tak narodil. A máme ho rádi. (Jestli on nás, to nevím, emoce moc najevo nedává.)

Zbytek letních měsíců jsem strávila střídavě v klimatizované kanceláři a rozpálené chalupě s rodinou. Trochu jsem šila. Trošičku. Malinko se rozmalovala a taky rozmazlovala. Sklízela  úrodu zeleniny, která odolala vedrům.

Stihli jsme ještě bratry Ebeny v Telči a skvělý prodloužený víkend v Kostelci nad Orlicí. Mimochodem Zámecké imaginárium v kosteleckém zámku je podle mě nejlepší dětská výstava za několik let – s velkou přidanou hodnotou pro nás dospělé. Potvrvá do 25. října 2015, tak pokud máte cestu a čas, neváhejte.

Nyní už v plné polní s pracovní kabelkou, školní aktovkou, školkovým batůžkem, kufříkem na výtvarku, igelitkou s plaváním, notami na piano a minihousličkami praktikujeme logistický maraton po-pá.

A vypadá to na jedno volné odpoledne týdně, takže se snad k tomu šití přeci jen někdy dostanu.

Přeji Vám všem hezké září, ať se daří!