V létě 2016

tu byl virtuální klid po pěšině, ale v reálu se udály velké změny. Od září máme v rodině jednoho třeťáka a dvě prvňačky (i když  já se mám, protože si prý „celý den jenom kreslím a nemám matiku“). Studium je vydatné, ale podnětné, a v kombinaci se značně zredukovanými pracovními povinnostmi je to velká výzva. A sedět znovu ve školní lavici je celkem sranda (která mě během zkouškového možná přejde).

Dojmy z dovolené vynechám, místo toho se pochlubím, že jsem po čase opět nastartovala šicí stroj. Vypínač jsem naštěstí ještě našla, a tak jsem dceři konečně ušila tu dlouho slibovanou točivou sukni.

Zkušení jistě poznali, že jde o klasickou kolovou sukni. Když to vezmu kolem a kolem, tak je potřeba koupit velkorysé množství látky hezké z obou stran, přehnout ji na čtyřikrát, od středu ohybu odměřit pas (obvod boků/6,28) a poté i délku (ideálně do půlky lýtek), podle pasu naměřit gumu sešít ji a látku na ni pružným stehem přišít.

Nehezký šev na gumě jsem překryla kusem látky.

Nic nového pod sluncem, sukně je hotová během 20 minut, takže zbude i čas na procházku. Jen ty kontroly (a šílené fronty) u hradu a v královské zahradě… uááááá. grrrr. Koho že tím vlastně chráníme?????