Onehdy jsem se dočetla, že rubriky o proměnách jsou ve všech časopisech ty nejoblíbenější. Měníme vzhled i bydlení, před a po, od horšího k lepšímu. Příroda se naštěstí mění sama, občas stačí jen trochu pomoci…
Proměnu své zahrady jsem si začala dokumentovat na podzim. Vzhledem k nedostatku času (více než měsíc si žila svým životem a víkendy jsou příliš krátké) se stala nechtěně bezúdržbovou, což jsem vlastně i tak trochu plánovala. Pokusem omylem jsem ledacos vybudovala a změnila, občas i úspěšně. A na konci léta, jehož začatek jsem ani nestačila postřehnout – o což hůře se srovnávám s jeho blížícím se koncem – mám radost z toho, co se povedlo. A z nezdarů se pro příště poučím. Dnes mám tedy pro Vás malý seriál o velkých změnách v malé zahrádce.
KAPITOLA 1 – Záhony
Líná zahradnice ve mně poručila: záhony ano, ale bez pletí a ohýbání. Vyvýšené záhony byly tedy jesná volba.
Postaveny na podzim, vystlala jsem je větvemi a čerstvým kompostem..
Na podzim jsem zasadila pár jahod a nasela mrkev, na jaře dodala dobroty dle přání dětí – takže hrášek, voňavé bylinky, okurky, červené zelí, rybízová rajčata, kedlubny, červené řepy. Jedno přes druhé. A rostlinky se předháněly, která to dál dotáhne. Jenom ti slimáci jim to dost faulovali.
Omylem tam vyrostlo i pár brambor a malá třešnička (to ten kompost..).
KAPITOLA 2- Kupa
Hromadě neúrodné hlíny, kterou jsem navršila na slunné místo na zahradě, jsem dala pracovní název kupa. Až poté jsem zjistila, že to mezi ekozahradníky není neznámý pojem. Na pečlivě sestavovanou spirálu nebyl čas ani chuť, proto nám na zahradě vznikl tento podivný objekt obložený kameny.
Na jaře jsem svého činu litovala, hromada působila mírně řečeno nepatřičně. Ale postupem času jsem si pohled na ni zamilovala.. A jak voní! Rozmarýn, šalvěj, oregáno, máta, meduňka, rajčátka, lichořeřišnice, estragon…. Příští rok snad i majoránka a spol.
Nejlepší na takovém bylinkovém kopci je to, že nevyžaduje ABSOLUTNĚ žádnou péči. Jen to náročné sklízení a cestu z kuchyně a zpět.
KAPITOLA 3 – Květinový záhon
Tady máme co dohánět, letos se bez dvojího pletí neobešel. Proto jsem dokoupila několik půdokryvných růží, měsíčky a trvalky, které příští rok nedají příliš prostoru plevelu. Pampelišky jsou sice krásné a zdravé, nemusím je mít ale všude.
Jaro:
Před vchodem nám vzniká sestava polévkových záhonů, blíž už to nejde… petržel, pažitka, libeček, kopr, cibulka, bobkový list, opodál další bylinky a česnek v jahodách.
A přidanou hodnotou k tomu všemu je i úroda. Rybíz, borůvky, maliny, ostružiny, rajčata, papriky, broskve, višně, jablka. Něčeho pomálu, jiného zas záplavy. Jde to i bez hnojení a postřiků.
Domácí jitrocelový sirup. Blížící se školní a školková sezona vyžaduje prevenci.
KAPITOLA 7 – Zastavit se v letu
A naučit se odpočívat. Stále na tom pracuju. Za každého počasí i s blbou náladou.
A hlavně, hlavně, hlavně….. po dlouhých 3 měsících ve skříni. Šicí stroj dostal nové místo. Na výsluní. Už se těším!